Čerpat či nečerpat dotace?

Čerpat či nečerpat dotace, to je to, oč tu běží, když si dovolím trochu parafrázovat slova mistrného dramatika. Možná někteří z vás právě přemítáte podobným způsobem. Nějaký vnitřní hlas vás od dotací odrazuje, přitom neustálá opakovaná nabídka stovek miliónů vás láká. Jelikož jsem zrovna v procesu přijmutí schválené dotace na jeden vlastní projekt, dovolím si v tomto článku trochu rozvinout úvahu nad slovy z výše uvedeného nadpisu.

Různé pohledy na čerpání dotací

V různých diskusích a vlastní praxi se setkávám skutečně s velmi širokým spektrem názorů na dotace. Od názoru, že poskytovat dotace na podnikání by měl být trestný čin, až po názor, že z veřejných zdrojů by mělo být financováno mnohem více aktivit a podpora by měla být mnohem štědřejší.

Oprostím se nyní od filosofických úvah o smyslu či škodlivosti dotací. Na toto téma možná časem napíšu samostatný článek, neboť to je samo o sobě téma velmi zajímavé, které si zaslouží hlubší rozbor.

Připusťme, že dotace jsou v současném světě realita, která se v horizontu minimálně deseti let nezmění. Co se může změnit, je jejich objem a způsob rozdělování, ale to, že bude stát potažmo Evropská unie aktivně uplatňovat redistribuční nástroje i formou dotací, je holt produkt stávajícího politického systému.

Cíle dotací

Dotacemi jsou sledovány určité konkrétní cíle. V rámci EU jsou všechny tyto cíle nějak podřízeny politikám, které stanovuje Evropská komise. Tyto politiky jsou vytvářeny v určitém politickém procesu. Je snaha, aby byl tento proces maximálně transparentní, nicméně je ovlivňován určitými ideologickými proudy, které mnohdy postrádají znaky racionality.

Pak se může stát, že dotace jsou poskytovány na činnosti, které se nám nelíbí, a na to, kde bychom to my chtěli, podporu nemůžeme získat. Je pak nutné náš záměr poupravit a dělat něco trochu jiného, než bychom viděli za důležité, nebo své aktivity realizovat i bez dotací.

Určité „ohýbání“ záměru je vždy problematické. Někdy mírná úprava záměru není velký problém. Zvláště tehdy, když projekt, na který budeme dotaci žádat, vyčleníme jako určitý podprojekt naší širší činností, která jako celek být podpořena nemůže.

Pokud to však znamená, že bychom kvůli získání dotace museli nějak výrazně uhnout z našeho původního poslání, museli bychom slevit z našich hodnot, pak je asi lepší jít jinou cestou. K čemu ale pak dojde, respektive už dochází?

Díky masivnímu přílivu peněz do určitých oblastí mají logicky tyto oblasti větší pozornost, jsou více vidět a více se prosazují na úkor jiných. Projevuje se to jak na úrovni konkrétních subjektů (ať už firem, neziskových organizací nebo i obcí), tak i na úrovni různých veřejných agend.

Např. firma, která si díky dotaci koupí nový harvestor (víceúčelový „traktor“ na kácení lesů) o 30 % levněji, než druhá firma, která zaplatí plnou cenu, může pak nabízet své služby o 10 % levněji, a tím značně ztížit situaci druhé firmě, zatížené úvěrem nebo leasing v celkové ceně stroje.

Hajotthu [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html) or CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)], via Wikimedia Commons

Ohrožení tržního prostředí kvůli dotacím

Evropská komise sice stanovila nástroje, aby toto ohrožení tržního prostředí nebylo pro trh jako celek fatální, např. poskytování podpory v režimu de minimis, to však nic nemění na tom, že v určitých lokálních územích k problémům dochází.

Podobně obec, která aktivně využívá dotace, se sice kvůli předfinancování a kofinancování zadlužuje, ale pokud nikde neudělá žádnou fatální chybu, za pár let na tom bude výrazně lépe než sousední obec, která se snaží vše realizovat pouze z vlastních zdrojů. To pak může vést k přesunu obyvatel, neboť občané budou raději žít v obci, kde je kvalitní nová infrastruktura, než tam, kde je sice hezké dětské hřiště, ale zastaralá nefunkční kanalizace nebo chybějící vodovod.

Tento trend je pěkně vidět i na neziskových organizacích, kde ty NNO, které se zaměřují na podporované oblasti jako je genderová problematika, sociální práce, prosazování evropské integrace prosperují, budují aparáty, pořádají semináře a konference, vydávají různé publikace apod. Druhé, které se zabývají tolik potřebnou prevencí, podpoře kvalitního života většinové populace (klasické volnočasové aktivity pro děti i dospělé, kteří nepocházejí ze sociálně ohrožených skupin obyvatel) horko těžko přežívají z měsíce na měsíc, fungují jen na bázi obětavosti dobrovolníků a na výraznější investice mohou zpravidla zapomenout.

Jak z toho ven?

Co s tím? Pravidelný čtenář mých článků asi z mého celkového vyjadřování vytušil, že jsem silně pro aktivní zapojení do veřejně politického procesu. A to nejen formou nějakých kvazi dotazování veřejnosti, realizováním různých osvětových seminářů a vydáváním předběžných zpráv majících nastolit zdání demokratického procesu.

Ale skutečně poctivým přístupem využívajícím nejmodernější vědecké poznatky a technologické možnosti na zjišťování potřeb obyvatel, kvantifikaci těchto potřeb s ohledem na expertní zhodnocení globálního vývoje a na základě toho pak stanovovat dlouhodobé priority. To jsme ale tam, kam tento článek nemíří. 😉

Z pohledu těch koncových subjektů, kteří musejí čelit stávající situaci a existující nabídce dotačních příležitostí, považuji za vhodné, aby ti, kteří se na první pohled netrefují do mainstreamových politik, hned nevyklízeli pole! Zkuste zvážit, zda skutečně není možné váš záměr trochu „ohnout“ ne z pohledu jeho věcné podstaty, ale z pohledu přiblížení popisu projektu mainstreamovému uvažování hodnotitelů a výběrových komisí.

Mě se v minulých letech podařilo díky takovémuto způsobu realizovat několik projektů, které toho s mainstreamem ve své podstatě neměly mnoho společného, přesto splnily veškeré podmínky poskytovatele dotace a byly tak úspěšně profinancovány z „evropských“ peněz.

Říkám si, že každá koruna, která může být využita na něco alespoň trochu smysluplného, byť to stojí určité úsilí a nervy, by neměla být ponechána ladem. Jinak totiž tyto peníze budou využity na jiné projekty, bude pomoženo jiným organizacím, než je ta vaše a je zbytečné pak plakat nad nerovnými podmínkami a diskriminací. De iure evropskými dotacemi k deformování trhu a diskriminaci nedochází. Přetlak projektů je téměř v každé výzvě, a tak, když peníze nebudete čerpat vy, bude je čerpat někdo jiný.

Souhlasíte či nesouhlasíte? Těším se na vaše komentáře dole pod článkem.